Rozhovor: Kačka Lukášková
Zajímá Vás jak se studentka Toxikologie dostala za kávovar a co vlastně všechno obnáší práce baristy? Přečtěte si následující rozhovor.
Rozhovor: Klára Waldhauserová
Klára Waldhauserová (22) miluje lívance, hezké nádobí, svůj foťák a bytostně nesnáší holuby a tmu. Za to miluje brunche a nejraději by snídala od rána až do večera. V Mikyně je s námi přesně jeden rok a můžete si být jisti, že hned poznáte, kdy není v práci. Je tu totiž až podivné ticho, klid a najednou tu není nikdo, kdo by Vám přinesl do práce vafle s domácí nutelou.
Jaké byly tvoje kuchařské začátky?
S vařením jsem začala docela pozdě, odmalička jsem na sladké, takže jsem začínala mnohem dříve s pečením. Když jsem upekla svůj první dort, jsem ani nevěděla, co to znamená přivést vodu k varu…
Když jsem nastoupila na střední školu, neměli jsme školní jídelnu a nechtěla jsem mamku každý den otravovat s obědy na druhý den, tak jsem si začala něco vytvářet každý den sama. Začínala jsem s kuskusem, který jsem mimochodem poprvé v Mikyně zkazila, je totiž rozdíl dělat si kuskus jen pro sebe a dělat ho pro 40 lidí. Od kuskusu jsem se dostala až k domácím těstovinám, mamce jsem přebrala vaření o víkendech a začala jsem připravovat obědy do školy i ségře. V 18 jsem pak měla pak svoji první brigádu v kuchyni.
Jak vzpomínáš na začátky v Mikyně?
Na svoje začátky v Mikyně vzpomínám často a ráda. Vždycky když přijímáme někoho nového, tak si vzpomenu na sebe, jak jsem začínala. Pro mě bylo důležité, že jsem okolo sebe měla lidi, se kterými jsem si od začátku rozuměla, trávíme spolu spoustu času i mimo práci, a to si myslím, že je skvělé.
Jak ses do Mikyny vlastně dostala?
Do Mikyny jsem se zamilovala hned v jejích začátcích. Vždycky jsem si říkala, že tam bych chtěla pracovat. Chodila jsem tam pořád! Časem jsem si ani nemusela objednávat, holky vždycky věděly, co si dám. Jednou jsem se před baristkou Bárou zmínila, že bych tady chtěla pracovat a bylo to. Za chvilku to bude rok, co v Mikyně pracuju a jen tak se mě nezbaví.
A co tě na práci v Mikyně baví nejvíc?
Líbí se mi, že pořád nedělám to samé. V kuchyni si dost měníme pozice. Někdy dělám misku a salát, jindy hlavní jídlo. Také mě moc baví víkendy, atmosféra je taková uvolněnější, lidé nejsou tolik ve spěchu, dlouho vysedávají a dávají si hodně chodů, ta atmosféra se hodně promítá i v kuchyni. Jsem ráda, že mám i příležitost být vpředu za barem. Je to pro mě velké oživění, baví mě být v kontaktu se zákazníky.
Jak vypadá tvůj pracovní den?
Do Mikyny chodím na půl osmou. Jako první začínáme s chlebíčky a sendviči, které bychom měli stihnout do 9, ale to ne vždycky vyjde. V půl desáté si pak většinou říkám, že to zítra fakt stihnu! Do jedenácti pak připravujeme obědy a mezitím vydáváme snídaně. Nejlepší je, když v 10:55 vyjede lístek se snídaní a mezitím ještě domixováváme polévku (to se mi mimochodem stalo zrovna dneska!). Obědy se vydávají do tří a domů většinou chodím ve čtyři, záleží na přípravě na druhý den. A taky na tom, jak dlouho se zdržím vykecáváním a holkama z placu.
Co tě na práci v kuchyni nejvíc překvapilo?
Ten rozdíl oproti vaření si doma. Je to úplně jiné dělat si doma 1-2 porce, než připravovat 40 jídel, které navíc musí vypadat a chutnat úplně stejně v 11 i v 15 hodin.
A co vlastně v Mikyně vaříš nejraději?
Nejradši mám snídaně, hlavně ty sladké. Klidně bych mohla celý den dělat jen lívance a smoothie misky. Kdybych si měla vybrat z hlavních jídel, tak to budou špenátové palačinky a tvarohem a žampiony, krémová polenta s grilovanými houbami a taky mám ráda Misky.
A co ráda děláš, když nevaříš?
Peču! Když si chci od kuchyně odpočinout, ráda jezdím po kavárnách a bistrech a ochutnávám, jak vaří a pečou ostatní. Také moc ráda fotím, hlavně jídlo samozřejmě, vše pak sdílím na svém instagramu.
Na svém Instagramu máš spoustu sledovatelů. Kdo tě na něm baví nejvíc?
Kdybych si měla vybrat profily ze zahraničí, tak to bude @bealubas, @kraut_kopf a @thelittleplantaiton. Z českých profilů mám ráda @zasadnezdrave, @blogkitchenstory a @ladykerstyn.
Kam nejraději chodíš na jídlo, když ne zrovna do Mikyny?
Za dobrým jídlem jezdím hlavně do Prahy. V Liberci je pro mě těžké se dobře najíst. Ráda jezdím hlavně na snídaně, a ty nejlepší podle mě dělají v Cafefin, Café Jen, Coffee roomu a v Esce.
